Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Srpen 2006

Co bych neudělala pro milované rodiče

30. srpna 2006 v 22:04 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Problémem naší rodiny je zvířectvo, které si pořídil otecko na svoje či něčí jiné přání. Králíky a slepice zvládne nakrmit každý člen naší femily, kočky jakbysmet. JENŽE do našeho zvěřince patří i zvíře, se kterým to tak jednoduché není. Máme KOZU. Jednu... hnědou s černým pruhem.... a rohama....Koza se musí dojit (pro neznalce) podle toho, kolik dává mléka - jednou denně minimálně. Což brání podnikat výlety celé rodiné delší než jeden den. Tak jsem se pokusila o nemožné. ŽE se naučím dojit naši kozu. Aby mohli rodiče odjet spolu aspon na víkend. Tak pro upřesnění informací táta kozu dojí tak max. 10 min. MĚ TO TRVALO 45 minut na poprvé a to ji ještě musela mamka dodojit!!!Nadávala jsem, že by se přede mnou dlaždič styděl. Posílala jsem ji někam, nazývala jsem ji kravkou, debilkou a horšími výrazy. Ke všemu se na mě koukala moje sister s její kámoškou. Což mě pochopitelně rozptylovalo....
Druhý večer (zkoušela jsem dojit pouze večer, ráno neni času nazbyt) mi to trvalo POUHÝCH 25 minut a kozu jsem podojila celou. Jsem holt učenlivé dítko. Ale jelikož v tom plavaly jakés takés nečistoty, tak jsem mlíko věnovala kočkám. Těm to neva a ještě jsou rádi, že nepijou z krabice obarvenou vodu....
Celkově když to shrnu, jsem sama se sebou spokojená, protože umím zase něco nového. Jen rodiče toho začínají využívat, kupříkladu dneska přjdu domu v děvět a koza nepodojená, táta u tv a mamka žehlila. A táta povídá: Běž podojit kozu!! Jak to že není podojená.!!!?? To mě dost rozsekalo, takže jsem mu mile řekla, z jakého důvodu jsem se to učila a at toho moc nevyužívá...No prostě normální rodinná pohoda...

Jak jsme jeli do Prahy aneb jak jsme jezdili metrem

30. srpna 2006 v 21:45 | Elisabeht |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Ten plán se zrodil ze srandy. Kamarádka Štěpánka měla vstupenku do Palacescinema 1+1 vstupenku zdarma, tak mě napadlo co zajet do Prahy, za 3 týdny to propadne a ve školním roce bychom to nestihly. Tak jsme si to pěkně naplánovaly jako dámskou jízdu, jenže já jsme na brigádě od út do ne, takže připadalo v úvahu jen pondělí. Pak Štěpa přišla s dopravou, že nás může hodit její mamka, co jede v ÚTERÝ do Prahy. Nakonec se mi podařilo zajistit si volno(ikdyž z toho se taky vyklubal průser, ale to je na jindy). Jela ještě moje sestra.
Odjezd : 6.45 a návrat do 19.00 . V Praze jsme byly okolo 8.30 a hned jsme frčely metrem. Haha. Já metrem jela kolikrát, ale jsem nepobrala, na kterou stranu máme jet a kterým z těch dvou vláčků :o)Naštěstí to měla Štěpa nastudovaný. Jak poznáte cizince Čecha, co není z Prahy? Ku příkladu se směje a povídá, nečte si noviny a neciví po ostatních, jak jsme tohle zmiňované dělaly my tři trubky :o) Jely jsme na Flóru, kde je obchodní centrum. Tam jsme byly zhruba 2 hodky. Prolezly jsme kde co a čím vším. Já ulovila dvě trička (plus ramínka;o)), naušnice a levné kalhoty(za 80 kaček).
Pak jsme to prubly na Černý most. A jelikož, kdo zná trasy metra pražského, ví, že na Černý most je to dost dálka. A to se nám staly dvě zábavné příhody. Mě první. Nedocvaklo mi, že se musí vyjet po eskalátorech na jinou trasu, prostě přestoupit. Takže když metro zastavilo, jeblo mi, že nám ujíždí spoj tam, kam chceme a běžela jsem naproti do metra. Ségru panika zachvátila taky. Už jsme byli v tom špatným metru, Štěpa v klidu na nás koukala a jen řekla: Vždyt je to špatný metro. Tip ťop jsme se ségrou stačily vystoupit ze špatného metra!!! A pak nás zkolil mocný výbuch smíchu.:o)) Když jsme úspěšně dojely na Čerňák, zjistily jsme,že poblíž nic není, tak jsme to obrátily zpět. Jen sem jsme jeli okolo 20 min a ted zas zpět. Blééé. Koupila jsme Blesk, abysme zapadly do pražské sorty a nebyly tolik nápadné :o)
A pak jsme jely na Anděla. To zas jeblo Štěpě. Přejely jsme snad jen 2 zastávky (celkem 4), když Štěpa, které já věřila vše, co se týkalo metra, řekla že jedem blbým směrem. Tak jsme vystoupily, abychom si vzápětí nechaly ujet naše správné metro, které Štěpa nazvala špatným. Tak to byl ještě větší výtlem než na moje šílenství. My se tomu smály ještě cestou domů, když jsme to vyprávěly mamce Štěpy.....V kině jsme byly, původně jsme chtěly vidět Piráty z karibiku, ale ty jsme nestíhaly, tak jsme si vybraly Za plotem. Rodinná animovaná komedie. Já na nic jiného poslední dobou do kina nechodím :o) Bylo to dobrý, ale víc se mi líbíl film Auta. Stejný žánr jako Za plotem. Když jsem film shlédly, nezbývalo už nic jiného než se přepravit(jak jinak než metrem) na Budějovickou, kde na nás čekal odvoz (mamka Štěpy). Vyprávěly jsme jí vtipný historky celého dne ( jak jsme jely metrem atd.) a co jsme si koupily.....Tak vypadala naše návštěva hlavního města.

Supr prohlídka

16. srpna 2006 v 21:34 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Dneska jsem zase nastoupila na zámek po týdnu dovolené, takže jsem si uplně odvykla od toho chození :o(( První dvě prohlídky mě vůůůůbec nebavily, takže to možná i ty lidi pocítily. Pak ale na mě vyšel zájezd důchodců. Jen tak pro nezasvěcence zájezd znamená pro průvodce mnohem větší námahu, jak uhlídat rozhlícený dav (ne)nadšených turistů tak i je přeřvat. A když jsou to důchodci tak to ještě musíte mluvit srozumitelněji a hlasitěji. Tak už smířená s davem důchodců jsem zblejskla u jedný babičky kluka v mym věku, on mě taky a v pohodě sympaták. Začal mít průpovídky, jako že je jedinej mladej v celým zájezdu a tak. Získal si můj obdiv za odvahu, že jel sám se 40 důchodcema. Kdo tvrdí, že to odvahu nepotřebuje, tak tím sám neprošel. Kupodivu za úsměv jsem zklidila úspěch v podobě té, že mi důchodci naslouchali, povídali si se mnou a byli moc a moc milí. Nedalo mi to, abych už zmiňovanému vrstevníkovi nevyjádřila můj obdiv. Jsem se ho na férovku zeptala, co ho to napadlo jet s tolika staršimi lidmi na zájezd. Prý se to dá přežít, zněla jeho odpověď. Tak jsem se ještě zeptala, odkud k nám zavítali. Prý z Liberce. Pak jsem se dál věnovala výkladu. Když už byl konec a já se loučila, usmívala jsem se sama od sebe tak, že mě až bolely koutky. Ale toho jsem nelitovala, protože za ty vděčné výrazy ve starých tvářích mi daly až překvapivý pocit uspokojení;o)Normálně mě to dojalo, jak mi děkovali za krásný výklad a že celý zámek je úchvatný a podávali mi ruce na rozloučenou....... Fakt jsem měla na krajíčku. A přitom stačí tak málo.........být milá a usměvavá :o)

Počasíčko

12. srpna 2006 v 18:13 | Elisabeth |  Citové výlevy
Nechápu, jak po 2 měsících nesnesitelnýho vedra se může udělat taková kosa!! Před měsícem jsme naměřili klído 36 stupnů a ted nějakých podělaných 16!! To mě přinutilo, že když jsem přijela domů, zatopila jsem si v kamnech, co máme v obýváku, udělala si oběd a přestěhovala jsem se do obýváku. A pak že i na polárním kruhu maji oblevu. At si koupěj mrazák nebo něco tak. Já jsem už uvažovala, že si snad povlíknu peřinu a pod ní budu spát. Já totiž už od června hajám jen pod prostěradlem na peřiny a to mi ještě bylo trochu víc teplo než bych chtěla. Jo ale za to, jak si počasí s námi hraje, si můžeme samy. Výkyvy počasí, globální oteplování, tání ledovců atd atd. Ne že bych byla nějaký super zastánce Greenpeace, ale rozhodně přírodě nepřitěžuju. Aspon ne úmyslně. Nevyhazuju odpad do přírody a taky se ho snažím třídit. A zásadně se jen sprchuji. Ale to je asi všechno. Třeba se občas nalakuju a nebo se navonim, což dělá bordel nahoře v atmosféře. Neberte hlavně tenhle článek jako bůh ví jak poučný, prostě můj názor no.

Dům u jezera (2006)

1. srpna 2006 v 20:36 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
Hlavní zápletkou tohoto filmu je časová smyčka, která svede dohromady osudy dvou obyvatel domu u jezera. Začnou si spolu psát, až na to, že Kate (Sandra Bullock) žije v roce 2006 a Alex (Keanu Reeves) píše z roku 2004. Ona mu napsala jako bývalá obyvatelka dotyčného domu, ale přitom je budoucí. Ona je začínající doktorka, on je architektem Pokračují v psaní, ikdyž zjistí, že každý je v jiném roce. Komu vrtá hlavou, jak si píšou, tak pomocí poštovní schránky náležící domu u jezera. A zamilují se do sebe. On se snaží ve svém čase se s Kate setkat, podaří se mu to. Ale nedopadne to nejlíp, ikdyž se políbí. Ona má přítele a i on je zadaný. A tak si pořád píšou. Pak je napadne, že si dají rande. U Kate to znamená zítra, u Alexe za 2 roky. Na vysněné rande ale hlavní aktér nedorazí a Kate čeká marně. Něco se muselo stát. Jenže on je pořád o dva roky pozadu a že nedorazil na rande, se dozví až od Kate.
"Tahle záhada se ale velice hezky vysvětlí, ikdyž já jsem u toho málem brečela a pak křičela radostí. Můžu ujistit budoucí diváky filmu, že to dopadne dobře. Pokud máte rádi jednoho z hlavních hrdinů- herců, rozhodně doporučuji film Dům u jezera shlédnout. Stojí to za to. Není to žádná sladká romantická komedie typu USA, ale hezké romantické (možná) drama."