Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Květen 2007

Oddechová hra

30. května 2007 v 22:06 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Z nudy v hodině Int ( počítače) jsem najela na www.1000her.cz a objevila jsem parádní oddechovou hru, která parádně vymejvá mozek, můžete si ji zahrát. Ale varuju vás, zkusíte to jednou a budete to hrát, dokud nepřekonáte sami sebe....:oD
Nebo mého kamaráda, který dal rekord cca 149 000 bodů....To je výzva :oD

4.5. koncert No Name

30. května 2007 v 21:09 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Slavná slovenská skupina No Name měla zavítat do ČL 4.5. Sice nejsou moji favoriti na poli muziky, ale přesto jsem si řekla, že na koncert půjdu, protože taková možnost se už jen tak nenaskytne..

Nalezeno na blogu

29. května 2007 v 21:07 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Když sex, tak bezpečně,
když zahulit, tak vyjímečně,
když rozbít, tak na kousky,
když polibek, tak francouský,
když bavit se, jít do klubu,
když natlouct si, tak přes hubu,
když bojovat, tak s obranou,
když milovat, tak s ochranou,
když zvíře, tak s kráskou,
když zemřít, tak s láskou..
Hvězda
Když jsem šla v noci zahradou
uviděla jsem hvězdu s oblohou.
Myslela jsem si,že ty jsi ta hvězda,
ale teď se mi to opravdu moc nezdá.
Milovala jsem Tě víc než jsem si myslela
a srdce jsem si při tom zranila.
Ty snad ani nevíš jak si mi ublížil,
když si na mě svou ruku položil.
Myslela jsem,že mě opravdu miluješ,
a ted se mi zdá,že se mi jen do očí směješ.
Říkal jsi mi,že to byla láska na první pohled,
tak nechápu co ukončilo ti rozhled.
Ale ted musím zvednout hlavu a jít dál
a zapomenout na to co si mi udělal

Márius a Fanny

23. května 2007 v 12:31 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
V pondělí jsem byla v Jiráskově divadle. Sponntální rozhodnutí. Žádné plánování předem. Prostě byl k mání volný lístek, tak jsme se šly s mamkou kulturně obohatit.
Když jsem se před odjezdem mamky ptala, na co jdeme, bohužel to nevěděla, prý nějaká komedie....Hrálo se představení Márius a Fanny. Hlavní role ....Filip Tomsa :o))) Paráda, to je přece ten co hraje v Kvasce, v Ordinaci nebo v Poslední sezóně... Moc hezkej, mladej a podle mě i nadějnej herec. Zabrala jsem mě určené místečko v šesté řadě a už se jen těšila na představení...
Na scénu se Filip alias Mariás vřítil asi 3 minutky po začátku. Je hezkej možná i hezčí než ukazuje televize...Jeho role je číšník v otcově kavárně v Marsaill, který touží po dálkách moří, ale má rád Fanny, děvče "od vedle" stánku se škeblemi, které zná od dětství. Mají se rádi....O Fanny se uchází starý Pannis ( Ota Jirák), velký přítel Máriova otce Césara (Ladislav Mrkvička). Márius má domluvené místo na lodi Malajský šíp, v noci před odjezdem se s Fanny vyspí, slíbí jí svou lásku, ale i přesto odjíždí... Po dvou měsících Fanny zjistí, že je těhotná. Pannis si ji vezme i s dítětem, které pojme za vlastní.... Po 2 letech se Marius vrací ošlehaný mořem a dálkami, zjišťuje, jak se věci mají..Pořád má Fanny rád a ona jeho, ale ikdyž je Márie otcem malého Cesara Mária(který se na scéně nikdy neukáže), pravým otcem, který mu dává lásku, je Pannis.....Představení končí, odchodem Mária ze života Fanny i malého synka.....
Na mě to působilo, jako když mladí (Marius a Fanny) hráli tragédii a staří ( Mrkvička a Jirák) celé představení zlehčovali lehkým humorem, poznámkami....Ale celkově to pak působilo vyváženě a celé představení se mi líbilo....

Skvělý kousek

13. května 2007 v 22:20 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Jak nakreslil Spidermana nějaký borec, se můžete mrknout tady .

Květnové víkendy

10. května 2007 v 20:46 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Květnové víkendy už jsou téměř beznadějně vyplněny. Proto se omlouvám těm, kteří touží po mé společnosti, ale nevím, zda si dokážu najít chvilku časek...
  • První víkend jsem byla na zámku. Večer oslava kamaráda. Ještě doplním rozdíl je mezi víkendem jako dnem a večerem, pže to že jsem přes den na zámku, neznamená, že večer už se nic neděje. Nenechte se klamat, vážení ;o)
  • Druhý víkend, který začíná právě zítra, jsem zase na zámku. Ale zítra jdu na koncert No Name, který navštíví mě nejbližší okresní město :o)))) Tahle skupina se mi líbí, ale nejsem nějaká bláznivá fanynka ;o)
  • Další víkend má moje sister narozeniny, slavíme v pátek, v sobotu je zase akce v Bohaticích ( Area 51 ), to jsou plány na večer, a přes den budu vydělávat penízky na zámku :o))
  • Poslední květnový víkend pojedu na LÁZEŇSKOU do TEPLIC. Moc se tam těším, prý to stojí za to, je to tam prý úplně skvělý...Tak doufám, že mě to tam nezklame...

Manon Lescaut

9. května 2007 v 17:27 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co nepoznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje zemřít pro krásu.

Černoušci

2. května 2007 v 18:42 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Deset malých černoušků mělo rádo med,
jeden se z nich umlsal,zbylo jich devět.

Devět malých černoušků mělo rádo rum,
jeden se z nich ubumbal,zbylo jich osm.

Osm malých černoušku stavělo si dům,
jeden spadl do malty,zbylo jicj sedm.

Sedm malých černoušků šlo na medvěda,
medvěd jich pět zašlápl,zbyli jenom dva.

Dva malí černoušci šlapali světem,
jeden se z nich ušlapal,zbyl jenom jeden.

Jeden malý černoušek vzal si černošku
a do roka bylo deset černoušků..........

Takhle to vyřešil?

2. května 2007 v 17:05 | Elisabeth |  Citové výlevy
Báseň Umírající. Kéž by neměla s tímto článkem nic společného. Ale bohužel.....

Nádhera - Jiří Wolker - Umírající

2. května 2007 v 16:54 | Elisabeth |  Citové výlevy
"Na hodině literatury jsme brali Jiřího Wolkera. Naději české poezie na začátku 20.století. Bohužel umřel velmi mladý, ve 24 letech. Já poezii nevyhledávám, ale občas mě něco fakt zaujme. Dnes mě zaujala balada od Wolkera. Dřív jsem neměla ani potuchy, že existuje. Teď mě fascinuje. Smířil se se svou smrtí. Věděl, že umírá. A tak napsal své nejlepší básně."
Umírající
Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny
tisíce umřely, tisíce se mnou umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný.
Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - a já umírám.
Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
od tvých ňader mi uťali ruce a srdce rozbili,
myšlenka na tebe jak zlatý hřeb půl roku mě protínala,
když bylo mi hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala.
Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst,
ten dopis byla á největší bolest a největší sten,
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.
Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.