Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Březen 2008

Výsledek bych považovala za uspokojivý...

31. března 2008 v 16:32 | Elisabeth
V pátek naklusalo 12 vyvolených do ředitelny " na kobereček". Vyhlášení výsledků. Kantoři rozdali tašky všem, ale nejdřív těm, kteří se umístili 4. - 12. V taškách každý našel tričko s nápisem školy a tužku, která nikomu nepíše. Tudíž bylo hned vidět, mezi koho se budou rozdělovat místa na "bedně". Haha. Bylo celý nějaký nudný. Najednou koukám, že vlastně tašku nemám. Ups. Vlastně super. Umístila jsem se. Ale ke mě šel pan ředitel jako k prvnímu, tudíž Gratuluji, hezké 3. místo :o) Dostala jsem i obálku s penízky. Tolik peněz jsem v ní nečekala, ale super, rozhodně se hodily. Protože sedm stovek nenajdete pohozené na ulici, že.... My holky jsme měly dostat tričko velikosti L. Ale to bych nebyla já, aby se mnou nebyl zádrhel. Dostala jsem XL. Haha. To by bylo velké i slonovi. Ale na druhou stranu mi zase po delší době bylo něco velké:oDD Hmm, tričko až po kolena. Tak jsem si ho byla dneska vyměnit za L......Když to shrnu, bylo to fajn. Ale víc jsem prožívala tu obhajobu jako takovou než to vyhlášení. A hlavně už den předem mi třeťandy daly hlášku, že jsem horký kandidát na "bednu", takže jsem věděla své a už přímo v ředitelně to pro mě nebylo takové překvápko. Ale jak říkám, úspěch potěší.

vítěz

Úspěch je fajn, nač ta skromnost?!

27. března 2008 v 16:34 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
V předchozím článku jsem psala o mé obhajobě ročníkové práce. Tak už to mám za sebou!!!! Včera ve dvě odpoledne jsem nastoupila před aulu plnou lidí a předvedla se. V plné kráse jsem jim předhodila svou práci a umění mluvit. Otázky ze strany poroty jsem tvrdě zasmečovala do autu a nebála se přiznat, že nevím. Nebo jsem to zakecala.... Prostě jsem jim to natřela. Suverénně a sebejistě jsem mluvila, tak jak jsem chtěla a o čem jsem chtěla. Tleskalo se jednou a to když jsem domluvila, když jsem měla první část vystoupení za sebou. A mě zatleskali, i v momentě když jsem si šla sednout. Prostě bájo. Úplně to ze mě spadlo. Svůj výstup jsem předvedla ve 2 hodiny ( začalo se před 1 ), a to jsem byla asi 5. v pořadí. Zůstala jsem až do konce do 4 h!!!Šíleně se to protáhlo. Plán byl 15 minut na každého žáka. A nás bylo 12. Učitelé prý odcházeli až v půl šesté, asi žhavá diskuse, kdo vyhraje. Vítěze vyhlásí totiž až zítra.
A teď trochu egoismu:o) Vím, že jsem byla dobrá. Fandím si i na umístění. Velkým plusem je, že jsem žádný text nečetla jako jiní, mluvila jsem zřetelně a nahlas a nekuńkala jako jiní. A ještě jsem i rozesmála porotu a nebyla upjatá jako jiní. Prostě si fandím. Vidím to jako problém dneška. Být dobrá je špatné? Proč? Když to o sobě vím. Mám ráda úspěch a jsem ráda úspěšná. I kdybych měla vyčnívat z davu. O to právě jde, být jiná, odlišit se. Už včera a dneska mi kamarádky říkaly, že jsem se jim líbila a byla jsem dobrá. Jasně, říkám, vždyť jsem se poctivě připravila a chtěla jsem se dostat mezi ty lepší, v tom nejlepším případě vyhrát. A proč ne? Už se setkávám s názory a slychám věty typu: "Ty seš tady? To se ani nedivím, ty abys u nějaké soutěže nechyběla...A vyhrálas ji aspoň?" Trochu mě to zamrzí. Ale no a co. Chci víc. Vím, že na to mám. Tak proč toho potenciálu nevyužít? Jen kvůli tomu, abych nevyčnívala z davu???? Díky nechci.........A to samé se známkama. Ale to už jsem přešla, vždyť na ty se mě pak nikdo ptát nebude. Ale co jsem dokázala, na to lidé ptát budou...

Náznak úspěchu

25. března 2008 v 21:26 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Zítra mě čeká zajímavý den. Respektive hodinka. Krůček po krůčku zjišťuji, co by mě asi v životě nejvíc bavilo. Mluvit. Není to překvapení pro mé okolí. Kdo mě zná, ví, že si moooc ráda povídám :o) ALE zítra mám obhajobu své ročníkové práce. Byla jsem vybrána z 80 žáků mezi 12 postupujících. A ti mají nové břímě na hrbu. 8 minut řečnit a 8 minut prostoru pro diskusi. Bude to zajímavé. Někdo má trému. Ale já se vysloveně těším, až jim to všem ukážu. Jak hezky umím mluvit. Protože to já umím. A v tom jsem si jistá. To mi nikdo nevyvrátí. Leda Cicero, ten slavný římský řečník, ale to se asi míjíme v čase :o))) Tak mi držte palečky, mí drazí, ti, kdož jste z imaginárních čtenářů učinili hmatatelné postavy planety Země ....... (ten hormon štěští dělá divy) :oDDD

Plác, bouch, žuch

23. března 2008 v 17:02 | Elisabeth |  Citové výlevy
Přišel mi email, že mi přijali přihlášku na Fakultu mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické. Abyste to pochopili, důvod mé úlevy. Posílala jsem přihlášky asi 26.2. a 3.3. mi přišel potvrzující mail, že jim došla přihláška na Podnikohospodářskou fakultu. Ale o té druhé ani ťuk. Dost mě to znepokojilo, když jsem je posílala na jednou. Samozřejmě to byly přihlášky na dvě odlišné fakulty. Ale i tak. A dneska konečně po měsíci potvrzující mailik :o) Jupí...

Zase jeden fakt

18. března 2008 v 21:15 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
Za prsní implantáty a Viagru se v dnešní době utrácí podstatně více peněz než za výzkum Alzheimera.
Z toho vyplývá, že kolem roku 2030 zde bude široká důchodcovská populace s krásnými prsy a obrovskými erekcemi, která si ale ani za boha nevzpomene, co s tím má dělat. :oDDDD

Jak se život vyvrbí?

14. března 2008 v 20:44 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
Téma hovoru - moje budoucnost?
Kamarád : Treba v Tvem aktualni panstvi dojde k revoluci a budes muset hledat dalsi kralovstvi na dobyvani...a nebo zplodis dedice trunu, clovek nikdy nevi, co mu pohadka zivota pripravi :o)
Já: Velmi jsi mě pobavil dědicem trůnu to opravdu ano.... v takovém případě by byl sice vítany, ale nechtěný, respektive by princezne a princovi překazil plány.
Kamarád: Princezna a princ by na sva bedra museli vzit brime vladarstvi naplno a konec by byl jejich snum o bezstarostnych rejdech a vypadech po panstvi. Bylo by treba konsolidovat menu, nastavit vzrustovou ekonomiku a obcanum zajistit socialni jistoty :o) Ale jednou se Tve kralovstvi urcite pod spravnym vedenim stane rajem na zemi...
Já: Předpokládám, že mé králoství bude rájem na zemi. Ale až nastane správný čas. Nehodlám stanovovat denní příděly jídla a rovnat střevíce v dvorní hale již ve 20 letech. Zatím kraluje královna a král a s jejich vládou jsem relativně spokojena.
Kamarád: A tak to ma byt, nic se nesmi uspechat, aby se s feudalismu nestalo nevolnictvi. Nic, draha, doufam, ze prijemne jsme si spestrili odpoledne, ale me oci jsou jak dva vyhorele kratery, takze padam do postele.

Dneska není můj den.....

14. března 2008 v 13:25 | Elisabeth |  Citové výlevy
Začalo to hned ránem, kdy jsem se probrala v děvet hodin a už jsem se cítila mrzutá! Měla jsem krušnou noc. Rozumnějte, celou noc se mi něco zdálo, na první sen navazoval druhý a tak dále. Asi pět se mi jich zdálo a ještě horší je, že si je pamatuju. Tak jsem teda vstala a šla rovnou na snídani, protože jsem slyšela mluvit rodiče. Táta do mě začal rejt, ani jsem si nestihla namazat chleba. Jo neprošla jsem koupelnou. Měla jsem chuť být špinavá, ochrápaná a neumytá.
Chtěla jsem se učit, ale nějak z toho dopoledne sešlo, protože jsem začala péct medovník. Ano opět :o) Blíže => http://smajlice.blog.cz/0801/sundejte-klobouky-mixer-odesel . Ale aby se mi nestalo to samé s mixérem ( mimochodem mamka si pořídila ten samý 20-letý mixér!!), tak jsem začala polotekuté těsto zpracovávat rukama. Jaké chyby jsem se dopustila, mi došlo hned v zápětí. Jelikož je to medovník, tak v těstě je med, rozumějme lepí to ještě víc než jiné těsto. Takže jsem byla naštvaná sama na sebe. Do toho přišla mamka a začala být hrozně moc chytrá, proč si na to nevezmu vařečku. Fakt Nobelovky za takovéhle nápady, hlavně když přijdou včas, že... Tak jsem se dopatlala s tím těstem a vyhrála jsem já :o) Ale pořád se nedostavoval pocit udělané práce a mrzutost byla pořád tady. Tak jsem si šla vyluxovat svůj pokojík. Hudbu jsem si pustila velmi temperamentní a veselou, ale já se tvářila pořád jako kakabus :o// Fakt už jsem nevěděla co se sebou dělat. Tak že si pustím film. Ale jaký? Hmm, Troja....Krev a boj a fuj to mě nebaví, ale co pustím si to. Je tam dobrá scéna s Pittem, jak ho chce zabít Briseovna ( trojská princezna) a následně se spolu vyspí :oDDD Kupodivu mě uklidnilo hledání oné scény, kterou jsem buď přetočila nebo předtočila :o) no ale když už jsem ji pracně našla, zrovna si přisedla máma. Ne že bych se styděla, to už je mi teď šumák, není mi 15.
Tak jsem se naobědvala zbytků včerejšího oběda, který byl připraven ze zbytků předchozího dne. Ano, chápete správně. Dneska jsem žrala (s prominutím) středeční brambory. Se snahou je vylepšit jsem si k tomu přidala omáčku z mletého masa. Ovšem to bylo silně cítit spáleninou. A mě už to bylo jedno. Fakt nejsem jediná, kdo dneska nemá svůj den :o/
Snad mě ze stínu otrávenosti a mrzutosti vysvobodí kamarád, který mě zdraví slovy : Ty vypadáš hrozně brouku! Chci se pobavit, tak probereme tvůj milostný život. A ikdyž do mě reje 90% času, který spolu trávíme, mám ho ráda a hlavně jeho super humor:o) Tak snad on mě vytáhne z propasti špatné nálady

Odměna za maturitu

13. března 2008 v 22:42 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Mamka se mě ptala celkem nedávno, co bych si přála za maturitu :o) Její dotaz se mi zdál ještě dost časný, ale nyní si uvědomuji, že tomu tak není. Už aby začala šetřit :oD

Omluva prostřednictvím sms :o)

13. března 2008 v 21:33 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
Čuz voe, teda chci říct Ahoj Elis, hele je to v prdeli, úplně je to v háji, ale ty se tomu určitě jen zasměješ páč jde o úplně bezvýznamnou prkotinu a ty si určo řekneš:" Ježíši, proč mě s tímhle otravuje?" a já si oddechnu. Jde o to že sešity ti přinesu až ve čtvrtek, páč taťka má noční - to víš, musí hlídat hranice a přijede až zítra ráno a to už budeme sedět ve škole a ty na mě budeš znechuceně hledět! A jestli se ptáš, tak ti rovnou odpovím: JO, MŮŽEŠ MĚ ZABÍT!

Večerní sms

12. března 2008 v 11:16 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
Každý večer usínám,
své myšlenky na Tebe upínám.
Že miluji Tě moc a
milovat se s Tebou chtěl bych každou noc.
Jsem v postýlce opět sám,
čas je proti nám.
Bůh nás krutě mučí,
asi trpělivosti nás učí,
ale ať si klidně bručí,
naši Lásku nerozloučí!
Naše Láska je jako nebe bez mráčků,
přeji krásnou noc, miláčku!
Miluju Tě!
Když mi přišla včera tahle sms, připadalo mi, že si HO ani nezasloužím.... ON je můj princ a já jeho princezna :o)

Hlava XXII. (1970)

11. března 2008 v 21:09 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
Shlédla jsem tenhle filmík, protože můj třídní vyzdvihoval knižní podobu od Josepha Hellera snad až do nebes. Tak jsem si řekla, že to teda zkouknu.
Hlavní hrdina, kapitán Yossarian je členem amerického letectva v druhé světové válce. Když nalétá určitý počet hodin, bude moci odejít z armády. Bohužel plukovník letectva daný počet průběžně zvyšuje. Téměř nikdo se odchodu z armády nedožije. Chvíle jsem ten film fakt nechápala. Když americký pilot nalétával z legrace na Yossariana a další lidi úmyslně, to se dalo pochopit, jakože legrace. Pak naletěl ale nějak víc, a jakýsi Hladový Joe to odnesl. Horní část těla rozsekala vrtule letounu, pas a nohy následně spadly do moře. Pilot následně úmyslně vypnul motor stíhačky ( či co to bylo, prostě bojový letoun no) a schválně to napálil do útesu. A ty absurdní monology? Mazec stíhat a chápat je! Asi by bylo moudřejší nejdříve přečíst knihu a pak shlédnout film. Každopádně je to antiválečný film a ukazuje na absurditu celé války. Třeba scénou, kdy si úmyslně bombardují vlastní sklady a ubytovny, prostě základnu.
Nechci zas tomu filmu křivdit, jevil se zajímavě. Vyčetla jsem na netu, že se v tomhle filmu odehrála jedna z technicky nejnáročnějších a nejdéle nepřerušených scén vůbec. A to když během jednoho záběru proletí okolo dvou herců postupně 17 letadel a pak se seřadí do formace, což by někdo mohl pokládat za počítačový trik. Bohužel jsem si toho nevšimla :-( Jsem málo pozorný divák. Už mě časem otupěla mysl, abych všechno plně vnímala. Ale jinak to neberu jako ztrátu času. A i kdyby jo, tak si šplhnu u třídního, že jsem film shlédla ;o))

Různost je prapodivná věc

11. března 2008 v 20:53 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Mám super brigádu. Tedy z mého pohledu se mi zdá skvělá. V jistém městě musím vyzpovídat jisté lidí. Nebudu tu šířit, kolik za tuhle práci dostanu, ale je to velmi slušný balík, když vezmu v úvahu, že musím dojet do jistého města a vyhledat určené lidi a obtěžovat je cca hodinu kvůli dotazníku. Prostě senzace.
Ale vše má své ALE. Lidé jsou různí. Domácnosti jsou různé. Úroveň bydlení je různá. A to právě mám já za úkol zmonitorovat. Dneska jsem musela absolvovat návštěvu u rodiny, která má peněz velmi málo. A bohužel to bylo vidět a cítit. Otec bez manželky a s třemi dětmi na krku. A inteligenci aby pohledal. Bohužel i tací jsou mezi námi. A nebo pán, který je ženat, ale žije sám v domku v tom nejmenovaném městě. Manželka bydlí v paneláku. On si peče sám chleba, aby ušetřil. S důchodem to taky nemá nijak slavné. Myslela jsem, že za půl hodky s ním dotazník vyplním a tradá domů, bylo taky už půl osmé. Ale jemu teda pusa jela, ne jak namydlená, ale jak naolejovaná. Fakt! Musela jsem čekat na odvoz - mamku, a tak jsem ze zdvořilosti poprvé v životě ochutnala boršť a domácí chléb. Chléb byl opravdu luxusní, boršť nemohu ohodnotit, protože to byl můj zatím první v životě. No co všechno je jednou poprvé. Pán na mě vychrlil asi pět receptů na jednoduché pokrmy, které si vaří on sám. Bohužel moje mysl a bystrost byly značně otupeny, tudíž kdybych se o nějaký z těch receptů pokoušela, určitě by nevzešlo, to co má :oD Plus cenná rada do života : Nebát se třetích zubů čili zubní protézy :oD Že je to prý skvělá věc :oD Díky na takové věci snad ještě času dost, ne? :o))
Prostě každá domácnost má něco.....pro a nebo proti....
CO u vás doma? Co je u vás zvláštní? Taky si myslíte, že jste druhý Homolkovi ?:oD A nebo se považujete za úplně normální fungující rodinku?

Šiřte to dál

10. března 2008 v 10:21 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Při brouzdání netem a čtení blogů jsem našla tenhle článek, resp. reklamu antireklamu proti týrání zvířat. Majitelka blogu psala, ať si to každý zkopíruje a šíří dál, tak jsem tak učinila. Je to strašné, co dokáží někteří lidé páchat na nevinných zvířatech...

Nový vzhled

6. března 2008 v 18:56 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Obtěžovala jsem se vytvořit nový ksichtík blogu. Opravdu jsem ho velmi zanedbávala, proto se mu teď dostává nadstandardní péče. No a ne? Tři články za den plus změna ohozu!!! Uvítám názory, klidně i záporné. Volnost názoru vládne tímto blogem, jak už se to párkrát sice osvědčilo nelichotivým způsobem, ale je to tak :o) Takže jsem zvědavá na Vaše mínění...

Pohoda, stres, cigárko

6. března 2008 v 17:45 | Elisabeth |  Citové výlevy
Nadpis asi není dost výstižný, protože já nekouřím. Ale tak nějak se to říká - Pohoda, klídek a leháro?!?!?! Já fakt nevím, co se to se mnou děje. Chvílema se cítím naprosto nad věcí, všechno je "cool". MAturitu zvládnu levou zadní, i kdybych se teď přestala učit. A pak jsou zas momenty, kdy propadám vnitřní panice, že nestíhám. Že ty maturitní otázky jsem si měla začít dělat dřív.....A že si vytáhnu určitě něco tak lehkýho, že to pokopu, a nebo něco, co jsem odflákla při opakování. Neříkám, že patřím mezi ty "šťastlivce" co se naučí 30 otázek a poslední 31. už ne a právě tu si vytáhnou. Já mám štěstí spíš opačně, vytáhnu si něco jednoduchého a zpanikařím, protože to těžší mi jde lépe. No chápete moje duševní pochody? Já totiž ne.......Naštěstí mě nad vodou a v mezích normálu drží víkendy, kdy vím, že budu se svým miláčkem. Abyste věděli, už jsme spolu přes půl roku a je to nádherný vztah, jaký si kdo opravdu může přát...Jen čas utíká rychle, ten společný ještě víc ....

Blázni se blázní

5. března 2008 v 12:31 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Včera jsem si dala do pořádku svoje milované botičky - černé balerínky. Abych v nich mohla přivítat jako to jaro. Protože vše ( resp. počasí) nasvědčovalo tomu, že už přišlo jaro. Ale ono houby. Dneska ráno všude bílo. Dobrá zrada. Tak honem zimní botky nástup. Klendra byla ráno, až se mi z toho spustily niagáry hned první hodinu ve škole. V devět už mi bylo vedro, ale svetr jsem neodložila. Fakt divný. I tělák jsem odběhala ve svetru a se šálou (!). Hrály jsme basket. Holky mě musely přemlouvat, abych šla domů, že vypadám hrozně. Tak jsem doma se svou hrůznou podobou a snažím se léčit. No jo, už mizím od pc........do postýlky :o)