Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Červen 2008

Nocleh u babičky a brýle

30. června 2008 v 18:14 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Mám jen jedny brýle a tak jsem se rozhodla si pořídit další - nové. Jediný volný den, který přichází v úvahu, je pondělí. Tak jsem vymyslela, že pojedu k babičce, kde přespím a ráno pojedu k očařce ( oční no), která sídlí v Rumburku. A proč že to mám tak z ruky?? Když jsem byla malá, tak jsem měla s očima fakt problém, šly mi šejdrem, šilhala jsem a kde co( nosila jsem na jednom sklíčku přilepené cosi tvarem jako vejce :o) ). V Lípě mi dost nepomohli a tak jsem skončila v Rumburku. Dojemný příběh, že?! Tak jsem v devět večer, doprovázený nádherným západem slunce, dorazila na jedinou vlakovou zastávku. Starostliví prarodiče již netrpělivě stepovali na peroně a div že neokusovali zábralí. Po pár minutách jsem si připadala jako hlavní podezřelý, který nestíhá zodpovídat otázky. Ani prudké světlo nechybělo <= západ slunce s námi, ale proti mě ;o)
Doma jsem se rozhodovala, těžké dilema - jíst či nejíst. Půl desáté večer....Babička mi nejdříve vyjmenovala vše, co obsahovala lednička ( pravda - vynechala hořčici, kečup a cibuli) a následně nekompromisně prohlásila, že na noc se nemá jíst. Pak si má člověk vybrat?! Slupla jsem svou skromnou svačinu z domova, což babička těžce nesla, jelikož jsem nevychovaná vnučka, když jí nehodlám vyžírat!!!Dobře, vzala jsem si z ledničky rajče. Do napjatého ticha, kdy se rozhodovalo o vítězi Eura 2008, jsem začala pčíkat (pšíkat? <= Hepčí???čeština je záludná) jako divá, respektive asi tak tři pčíky za 10 sekund =>18 pčíku za minutu ;o) Babička, letory úzkostlivé a starostlivé ( podezřívám jí z hypochondrie), jala se mě narvat do její mikiny, že trpím alergií na chlad. Odvětila jsem jí s ledovým klidem, že bych s alergií na chlad nepřežila zimu, ne?! Prostě babička pobavila. V 11 večer, kdy Španělé vyhráli, usínala jsem s utěšujícími se slovy, že mrtvoly nemůžou obživnout a ublížit mi. Babička bydlí vedle hřbitova! Když píšu vedle, tak opravdu hned vedle!
Budík v sedm ráno, když jsou prázdniny?!Fuj ble sakra, nechci....Ale musela jsem donutit své tělo, aby alespoň ono dopravilo se k snídani. Mozek zaostával. Na všetečné otázky jsem odpovídala apatickým "nevím", "hmm", "jo" a mlčením. Nesnáším, když dávám najevo svůj nezájem a někdo to očividně ignoruje!!!! Ve třičtvrtě na osm jsme vyrazili. Takhle krátce jsem snad u babi ještě nepobývala ( když nezahrnu odpolední rodinné oslavy;o)) V čekárně jsem si hodku schrupla, čímž jsem dospala a vyrovnala ranní násilné vstávání. Paní doktorka mi chtěla zvýšit dioptrie, ale já jsem ten rozdíl v silnějších brýlích téměř necítila a tak ortel padl - dioptrie necháme stejné. Právě v tenhle výsledek jsem doufala. Jupí, hurá. Ono na dálku vidím už tak blbě, že si prostě dojdu blíž, mžourání už není tak účínné jako u nižších dioptrií, takže i to jsem vypustila. V optice, tedy už v Lípě, jsem byla obsloužena tím mladíkem, co tam pracuje aspoň 2 roky. Radši bych s tou starší paní, ale budiž. Stejně šlo jen o banality. Vyzkoušela jsem si již před týdnem vybrané brýle a shledala jsem je vyhovujícími. Šok přijde, až se v nich uvidím ostře. Se svými skly!! To si budu nadávat, už to vidím. Znám se. Dám je sem na porovnání :o) Zacvakala jsem zálohu (snad mi to bude proplaceno?!) a spokojená vyrazila směr domov :o)

Dokument "Moji milovaní"

26. června 2008 v 21:39 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Kdo si kdy stěžoval na své děti nebo na stížené podmínky výchovy, měl by shlédnout tenhle velmi velmivelmi zajímavý pořad. Právě skončil na Čt2. A přiznávám, dojal mě. Tento dokument zachycoval odvážná rodičovství. Tři druhy postižení. Rodiče oba slepí. Rodiče oba hluší. A maminka na vozíčku. Každému z nich byla položena otázka, zda by vyměnili své postižení za jiné. A každý odpověděl, že jeho postižení je vlastně nejlepší, protože už s ním umí žít. Hluchoněmá maminka by si nedokázala představit sama sebe na vozíčku. Maminka na vozíčku je šťastná, že vidí a slyší. Uznala, že je pohybově omezená. Ale pořád vidí a slyší své děti. Ale rozesmáli mě rodiče slepci. Ti upřímně řekli, že "jen " nevidí :o) Podle nich je to nejlepší postižení, pořád se mohou se svými dětmi pohybovat, chodit na výlety, slyšet jejich hlasy, hudbu a tak dále. Rozesmáli mě, ale dojetím. Že si cení toho, co mají. A nezávidí ostatním zdravím. Jsou šťastní a vyrovnaní sami se sebou.

Penelope (2007)

25. června 2008 v 23:51 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
Romantická komedie s příměsí magie. Rodinu Wilhernů pronásleduje kletba, že se každá dcera narodí s prasečím obličejem. Po několik generací se naštěstí rodí pouze mužští potomci. Až pak na svět přijde Penelope - s rypáčkem a ouškama prasátka. Rodiče, především matka, ji před světem zavřou v domě. Když Penelope dospěje, začne se rodina poohlížet po adekvátním ženichovi - s modrou krví. Všichni utečou před odpuzujícím rypáčkem. Až Max Campion (James McAvoy) neuteče, protože přijde o okamžik, kdy se Penelope ukáže nápadníkům. Tak si povídají přes sklo. Bohužel Max je nastrčený nápadník - nápad zhrzeného paparazzi. Penelope se mu po pár odpoledních přece jen ukáže. A Max neuteče, ale i tak odmítne její nabídku k sňatku. Penelope uteče z domova poznávat normální svět. Šála skryje nehezký nosík a Penelope je volná. Ale nakonec dochází k odhalení její totožnosti. Veřejnost si ji zamiluje. Chystá se svatba....
Je to hezká úsměvná komedie. Na sobotní večer doporučuju. Jednou jsem se lekla, když tam vyskočí opravdu přehnaná zrůda holky s prasečím obličejem. Jinak James McAvoy už hrál v Pokání, kde jsem si ho oblíbila. Tady hraje ztroskotance a gamblera, který ze zoufalství vezme peníze, aby ze sebe udělal falešného nápadníka. Hraje to fakt věrně podle mě :o) :o* Šílená matka je taky zajímavá. A najatá asistentka na shánění ženichů je fakt kočka;o) A Reese Witherspoon zazářila i ve vedlejší roli :o)

Trošku romantiky

24. června 2008 v 22:21 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je věřit a pravdu znát,
milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.

Nikdo se nenarodil pro štěstí,
všichni jsme se narodili pro život
a štěstím života je láska.

Jsem po* a na*

24. června 2008 v 22:06 | Elisabeth
Nejdříve jsem na****á. Správně!!! Má tam být to sprosté slovíčko. Jelikož a protože jsem se včera pachtila se článkem, co jsem dělala o víkendu, jak jsem ho věnovala sportu a tak. Ale opět mě server blog.cz nezklamal!!!! Uložil se mi asi jen 1/4 článku!!! Což mě ani nestihlo vytočit, jelikož bylo asi 22.45 a můj mozek už dodělával. Na rozčilování jsem neměla ani sílu.....Tak tedy znova a co možná ve zkratce...

Máme nové zvířátko!

19. června 2008 v 23:10 | Elisabeth |  Úsměv, prosím
Je to kocourek a ségra ho pojmenovala Steve. Že je mu podobnej. Tedy ne konkrétnímu Stevovi, ale že se to jméno hodí. Neprotestovala jsem, protože už teď vím, že mu tak říkat nebudu. Stejně to bude kocourek;o)
Úplný lovec :o)
Vůbec se s tou mašličkou nemazlil :o)
Dával jí co proto :o)
Pak se rozeběhl ke mě, nebezpečně a zvědavě.
Ale hlad byl přednější :o)

Omlouvám se, nestíhám

17. června 2008 v 21:13 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Chtěla bych vám toho tady tolik napsat!!!! Spoléhala jsem se na to, že po matuře budu mít hafec času na blogaření, že všem vynahradím návštěvy, napíšu sem haldy, kupy, hromady článků, ale je to slabá kupička!!!!!

V Praze jsem byla, jsem a budu do zítra

9. června 2008 v 19:42 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Ve čtvrtek jsem odjela do naší hlavní obce, jelikož a protože jsem v pátek absolvovala přijímací zkoušky na Vysokou školu ekonomickou v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Živořím si tu ale až do zítra, to jest úterý, protože mě čekají ještě jedny přijímací testy, opět na VŠE, ale Fakulta mezinárodních vztahů. Z pátku jsem měla relativně dobrý pocit, ale teď jsi si tak nějak projížděla jejich stránky a uchazečů na stejný obor je 3000!!!!Pochybuju, že budu mezi přijatými, natolik jsem se zas dobře při testu z matiky necítila:o(( Takže teď už jen a jen doufám.
Jinak přebývám na Žižkově, kousíček od nákupního domu Flóra :o) Byli jsme se už všude možně projít. Výlet za babičkou až na kraj Prahy - Stodůlky jsme podnikli v sobotu, v neděli jsme protáhli ztuhlá těla na Parukářku, park na Křížku, kdo zná, ovšem když jsme se tam vydali, museli jsme pod kaštany u hřbitova přečkat velkou letní přeháňku. A to je docela nemilé, když mám s sebou pouze černé sandálky ;o) Dneska jsme se zas jeli podívat na toho jednookého - "Chraň (H)holého a vystřelili mu druhé oko u hradu Rábí" ( citace z Hrdého Budžese, omlouvám se nemohla jsem si odpustit :oD ) Zkrátka socha Jana Žižky :o) Teď už z vlastních dojmů můžu říct, že ta socha je opravdu obrovská!!! Hlavně ten kůň a jeho ohon mi přišel obrovský.... Ne, nejsem perverzni, schválně tam běžte sami a uvidíte, že je kolosální :o) Výlet nám zabral asi tak 3 hodiny, byla to fajn procházka, ale oba jsme tak nějak vytuhli :o) Z toho plynou dva závěry: 1)podnikat výlety častěji a zabránit tak únavě 2) radši zůstat doma v pohodlí a lenošit..... Jsem ale aktivka, volím závěr číslo 1)! :o) Mějte se fanfárově, určitě dám vědět jak jsem dopadla zítra.....Tenhle článek postrádá šťávu, Žižka mě totálně vysál, takže jste se spíš dozvěděli než pobavili.....Alespoň něco..... :o)

Směšný sen

5. června 2008 v 8:32 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Dneska jsem se probudila a hned jsem si musela ujasnit pár faktů. Měla jsem dost živý sen, ve kterém jsem prožila pár okamžiků, o kterých jsem dost pochybovala. Například že mě nevzali do Liberce na Hospodářskou fakultu a to proto, že jsem nesplnila požadovaný počet bodů - mít nad 50b. A na to, jak mě němčina baví a ve škole mě učitelka chválila, by bylo dost velké nepříjemné překvapení. Sice Liberec neberu vážně, spíše je to věc velmi hluboko zahrabaná, zakopaná, zavalená a tak různě možně. Já chci prostě studovat v Praze. Další absurdity byly pozvání do divadla od přítele (škoda :o)) a že jsem si rozpustila vlasy ve snu a měla jsem je téměř dlouhé jako moje kamarádka Lucka, která má úžasné vlasy do půl zad a dál..... Ale ty vlasy mě ani tak nemrzí. Nechtěla bych se o ně starat.
P.S: Nesnáším tekutou marmeládu k snídani. Byla jsem všude zapatlaná, musela jsem se umýt, což bylo zdržení. Za půl hoďky pádím na zámek, víte? Hned takhle akční....Podílím se na kulturním rozvoji české společnosti :oDDD

Pokání (2007)

4. června 2008 v 18:59 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
Tenhle film jsem si vybrala, protože v něm hraje úhlavní roli Keira Knightley:o) Jakési drama o lásce, kterou překazí válka. Nejhlavnější hrdinka Briony je 12-leté děvče, které propadlo vášni spisovatelky. Napíše hru a chce ji večer představit své rodině. Před večeří nachytá svou sestru Cecilii (Keira) s Robbiem(James McAvoy), mladým chytrým mužem, v knihovně "in flagranti". Pro ni jako 12-leté nevinné dítě je to šok. Pak někdo znásilní její sestřenici Lolu a Briony jako hlavní svědek označí Robbieho pachatelem. Robbie je zavřen. Pak začne druhá světová válka. Cecilia nastupuje dobrovolně do londýnské nemocnice. Briony též - pokládá to za své pokání, aby odčinila své výčitky svědomí. A dál už vám to neřeknu. Je to hezký film. Rozhodně vede k zamyšlení....A konec je dosti překvapující. Nebo alespoň pro mě byl. Briony se svými výčitkami žila až do konce života....
"Doporučuji Pokání pro klidný večer jako relax. Rozhodně to však není bezmyšlenkový snímek. Chce svou pozornost. Je to romatické drama, které skončí .... řekněme zajímavě."
P.S. Mám doma knížku....Holt to beru opačně. Nejprv film, pak kniha...:o)

Bouří se bouří

3. června 2008 v 21:15 | Elisabeth |  Citové výlevy
Fouká. Zvoní zvonkohra zavěšená na okně. Tmavé mraky se ženou ze všech stran. Příroda se bouří. Budou blesky a hromy. Vzduch se pročistí od všech nečistot a špatností. Vše bude čisté. Umyté. Jak já tenhle čas miluju. Však příroda je silná a nedá se porazit takovým červem, jakým je člověk....
Dodávám foto ze včerejška... To je síla, ne? Jen abyste věděli, je to stejné místo. Jen ta první fotka je focená na noční režim. Ale ta druhá vypadá víc krutě :o))

Nejkrásnější oblečení pro ženy

3. června 2008 v 19:59 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
"Nejkrásnějším svrškem pro ženy jsou paže muže, kterého miluje."

Maturita bod po bodu

3. června 2008 v 18:42 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Jak už jsem dala všem na vědomí, úspěšně jsem odmaturovala. Ne že bych měla času nazbyt, ale nerada bych věrné čtenáře ochudila o podrobnější informace ze dne D.