Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Září 2008

Rozum a srdce

30. září 2008 v 21:25 | Elisabeth |  Citáty, hlášky, průpovídky
"Rozum se v životě zastaví několikrát, srdce jen jednou."

Indové jsou skvělí lidé

29. září 2008 v 20:41 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Měla jsem neopakovatelnou možnost setkat se s Indy, ale ne s ledajakými. Byl to velmi sympatický pár. On je ředitelem nejmenované známé značky a ona jeho manželka. Dosud jsem nepotkala příjemnější cizince. Jak k tomu došlo, je dlouhý příběh. Ale zkrátka přijeli na chalupu na základě pozvání, samozřejmě. Takoví Indové jen tak nenavštěvují vesnickou chalupu, že! Jelikož prý umím anglicky, jakž takž, měla jsem možnost strávit s nimi příjemný den, na který budu dlouho vzpomínat.
Imdie ovoce

Jednak jsem sama sebe přesvědčila, že moje ajn je alespoň na komunikativní úrovni, ale také že Indové jsou velmi chytří a vstřícní lidé. Perfektně opakovali české krátké věty, pan Ind dokonce poznal podle intonace, o čem se zhruba bavíme. Jak roztomile od něj znělo mé jméno:o) Paní Indová byla tak milá, až mi to přišlo neuvěřitelné, ale přirozené zároveň, žádná snobka nebo přeslazená dámička, to v žádném případě. Po obědě - kachna s mandlemi a nádivkou a pečené kuře, bramborový knedlík a zelí a špenát (jo! chci abyste záviděli a slintali ;o))) - jsme si krásně popovídali. Pak jsme jeli na Sychrov, prošli si park, obdivovali nevěsty, " factory of weddings":o) Bohužel v pět hodin jsme se museli s nimi rozloučit, jelikož pan Ind měl pracovní schůzku s ruskými příslušníky. To je oběť práci. Budu dlouho a ráda na toto setkání vzpomínat :o)

Mnoho nového se událo

29. září 2008 v 18:04 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Jak už naznačuje titulek, posledních 14 dní rozhodně nepatří mezi zapomenutelné okamžiky:o)
Už jsem vstoupila do světa -cetiletých, ale nějaké prudké záchvaty emocí se mnou opravdu necloumají:o) Jak jste psali v komentářích předchozího článku, nic si z toho nedělám:o) Napůl už jsem ve světě dospělých, ale ještě pořád nejsem naprosto zodpovědná a osamostatněná. Ani se na to necítím:o) Každopádně oslava 20. narozenin stála za to ( a proto bude v samostatném článku).
Už jsem na koleji v Praze a právoplatně jsem se stala studentkou VŠE. Můj pokoj jsem poprvé spatřila už ve čtvrtek 11. září (jaká náhoda?!). Jen jsem se ubytovala - převzala klíče, vyfasovala povlečení a podepsala smlouvu o ubytování. Pokoj působil dost chladně a neobydleně, naštěstí už jsme s mou milou spolubydlící Maggi daly pokoji trochu zabydlenější vzhled - všude se něco válí, vystavené rámečky s fotkami, svíčky (ať to pak všechno chytne;o)) a tak dále... S Maggi to byla taky dobrá náhoda. Přijela jsem za týden 17. září na kolej s haldou věcí - později jsem zjistila, že to nestačí, když si z toho cizího prostoru chcete udělat domov, tak si ho tam zkrátka musíte přestěhovat - a ve dveřích stála moje spolubydlící, kterou jsem dosud neznala - Magda. A jaké překvapení, když jsem si uvědomila, že ji znám a Zbyněk též. Ona je totiž z Pěnčína, kde má Zbyněk chalupu:oD Neuvěřitelné. Na VŠE nastoupí 3000lidí a náhoda svede mě a Maggi na jeden pokoj:o)
Vysoká škola je o tom, že si všechno člověk musí zařídit sám, nikdo se o něj nestará. A tak to samozřejmě mělo důsledky, že jsem si nezapsala předměty - jazyky. Šílela jsem z toho pekelně, jakej jsem debil a vůl, že nedokážu ani pořádně číst novinky na stránkách školy!!! Naštěstí pro takové trotly, jako jsem já existují dodatečná kola zápisů, takže vše na poslední chvíli bylo zachráněno. Tělák jsme si taky měli zapsat. Dala jsem si posilování. První hodinu mám za sebou. Vede nás mladý sympaťák a vypadá v pohodě. Jsme tam namíchani co do fyzičky. Třeba holčina, co má i s botama tak 20 kg si tam zvedala 30kg na jednom stroji a na tom samém jsem já zvedala 10kg!!!!!To fakt člověku zvedne sebevědomí.
Když se řekne Praha, tak se mi vybaví drahý život. Tudíž jsem nelenila a sehnala si brigádku. Naneštěstí pro mě musím jet přes skoro celou Prahu a cesta trvá 45min :o((( Tam jsou na mě hodní, zatím mě nikdo neseřval - to je dobré znamení:o) A co že to dělám? Kancelářskou práci, vyplňuju tabulku s ceníky, objednávky dveří a oken. Nejprv docela nuda, ale jde o zvyk. Zítra už tam půjdu počtvrté. Zařídila jsem si to přes agenturu a nejlepší výhoda je, že peníze dostanete na ruku hned ten den;o) Samozřejmě po předložení ověřené docházky. To je praktický, ne? A co dál se ještě stalo?
Na své oslavě jsem onemocněla. Naštěstí alkohol oddálil začátek nemoci ;o) Takže naplno mě ovládly bacily včera večer. Dnešek jsem přežila silou vůle. Doteď si dávám obklady na čelo, piju hektolitry čaje a spím. Přemohla jsem se a píšu tenhle článek, což mi pomáhá, jak zjišťuju:o) Asi to bude můj nový alternativní způsob léčby :oD Vážení, doufám, že to prozatím stačí. Určitě se ozvu během krátké doby znovu. A mimochodem, ještě jsem na koleji vůbec nezapařila :o/ A to hodlám v blízké době napravit, až nemoc přemůžu. Takže zítra huráá do hospody;o)

Už jen -cet

10. září 2008 v 22:13 | Elisabeth |  Citové výlevy
Bohužel teď nemám vůbec náladu a čas se rozepisovat. Takže stručně.

Výlevy emocí a to doslova

4. září 2008 v 23:23 | Elisabeth |  Citové výlevy
Z nudy jsem si našla brigádu, která mi přesně sedla. Sesmolila jsem životopis podle internetu. Ještě jsem tam napsala, že umím psát na stroji a obchodní dopisy v němčině, vlastním základní certifikát z němčiny. A další údaje. Odeslala jsem to s fotkou elektronickou poštou a modlila se, aby to vyšlo. Protože 100kč hrubého za hodinu je dooost slušné. Pro mě.
A teď to hlavní. Pochlubila jsem se rodičům. "Napsalas tam, žes vyplňovala dotazníky a provádíš na zámku?" "Ne, to se toho netýká!" Nevěřili byste, co taková podle mě nevinná věta způsobila. Neuvěřitelnou věc. Ba nadpozemskou. Síla zkušeností proti síle mládí a zatvrzelosti. Tak to si musíme promluvit, Eli. Přijď do kuchyně. Nesnáším ty nucené rozhovory. Ne, jdu si vyčistit zuby a spát (bylo 20.30)!!!! Já to nechci slyšet, mami. Psychika povolila. Slzy se spustily. A nešly zadržet další hodinu, doprovázené vzlykáním, štkaním, zalykáním, ucpaným nosem a hlasem zvýšeným tak o oktávu. To vše se odehrávalo u mě. Táta mě nazval blbou a paličatou, že si nenechám poradit. To mě rozbřečelo ještě víc. A odešel vyřídit telefon. Nešla jsem zastavit. "Neřvi!!!" "To nejde!!" K uzoufání. Jakž takž jsem se po 20 minutách (být sama, po 5 min bych byla v pohodě) ve společnosti mámy uklidila, ale obávala jsem se příchodu táty, který byl stále pryč. Že ve mě znovu obnoví přívaly slz. Kupodivu když stanul ve dveřích, což jsem sotva viděla - oči červené jak králík - začala jsem se děsně smát. Nevím, co na tom bylo vtipné. Možná to byl smích ze zoufalství. Přišla povinně ségra, že si musí ty rady do života také poslechnout. Z toho jsem začala nezadržitelně znovu štkát a natahovat. Jako bych se na to celé divadlo dívala z rohu a nemohla své emoce a pocity vůbec ovládat. Nakonec se z téhle rádoby vážné a pro nás děti poučné konverzace stal rozhovor o všem možném a nemožném. Díky za to.
Hřebíčkem ale byla mamky věta, pronesená asi před pěti minutami: "Ale je dobře se občas pořádně vybrečet, ne?!"
Možná, ale brečet skoro hodinu v kuse?!

Zase jednou postřeh

4. září 2008 v 22:33 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Brouzdání jinými blogy - moje téměř každodenní činnost. A vždy žasnu, jak to mají jiné majitelky vychytené, originální - prostě skvělé. Teď mě naprosto uchvátilo, když uvádíte odkaz na oblíbený blog, tak Ashuleii nebo Bylinka mají odkaz udělaný z fotky té osůbky, která je stvořitelkou onoho blogu. Moc moc pěkný nápad. Další úroveň v elitě blogů. Tedy z mého spodního pohledu:o)))

Nový design :-/

4. září 2008 v 17:23 | Elisabeth |  Takže zajímavé
Měl to být hezký příjemný design pro podzimní období. Ale blog přešel na nový vzhled a když jsem smazala teď už bývalou fialovou tvář blogu, vše se mi anulovalo. Písmo, nastavení šířky stránky atd atd. Takže jsem si hrála asi hodinu a půl než se zrodilo tohle něco zeleného s listím. Vůbec to nesplňuje moje představy, ale zima tu je za tři měsíce, tak to nějak doklepu:o) Alespoň ta beruška je hezká:o)

Temný rytíř (2008)

3. září 2008 v 18:27 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
1) Pro památku Heatha Ledgera.
2) Poslední "Batman začíná" se mi líbil.
3) Volný večer

Poslední Batman s Christianem Balem se mi líbil, tudíž jsem s chutí zašla na nejnovější snímek o tomto muži v černém :o) Snímek sice trval 2,5 hodiny, ale uteklo to velmi rychle, že mi to ani nepřišlo. Heath Ledger jako Joker exceloval, to si přečtete téměř ve všech recenzích. Líbily se mi akční scény, ty fakt můžu. Batman má totiž velmi poutavé scény. Třeba když díky motorce a ocelovému lanu zapříčinil, že kamion udělal salto. Luxus. Asi třikrát jsem si myslela, že už film končí, ale pokaždé se to rozjelo ještě zběsilejším tempem. Musím říct, že Jokerovi podfuky se mi líbily. Třeba když rukojmí převlékl za své lidi a policejní ostřelovači málem nevinné lidi zastřelili. Samozřejmě zasáhl Batman. Když zemřel Gordon, to mě zamrzelo.

Každopádně doporučuju na nenudný večer:o) Kvalitní akčňák. V kině to mělo lepší atmosféru než když Temného rytíře shlédnete doma. Ale i tak skoukněte!

Moje tvorba - 1. část

1. září 2008 v 20:18 | Elisabeth |  Takže zajímavé
A je to tu. Mé kresby. Prosím, směle dál.