Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Leden 2009

Zkoušky jsou za mnou, ať žijou zkoušky!

22. ledna 2009 v 13:19 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Všichni asi žijou v domnění, že vejška je jedna velká flákárna, jen zkouškové období je trochu krizové. Ano, je to správná domněnka:o)) Během semestru, tedy 3 měsíců, si člověk napíše dva testy z každého předmětu, kterých mám 6. O úspěšné zakončení angličtiny a němčiny se bojovalo už v průběhu semestru - právě ty dva testy. U AJ jsem to o dva body nedala, ale paní profesorka byla hodná:o) Němčina byla o vlásek lehčí, ale žádný leháro. Též splněna. A pak přišlo zkouškové období, kdy mě čekal jeden test a tři ústní zkoušky. Právu jsem obětovala 10 dní volna a vánoční pohody. Splněno "velmi dobře", rozumějte dvojka. Zrádná doplňující otázka mě připravila o jedničku. Týden na to Podnikové ekonomice jsem věnovala tak dvě hodiny času, spoléhajíc na své znalosti z obchodky. Zapomněla jsem si přečíst seminárku, koktala jsem o ní žvásty a dostala jsem též velmi dobře. Obludná blbost zvaná mikroekonomie, kterou doteď moc nechápu, jsem drtila asi týden v naději, že se na mě usměje štěstí v ruce s lehkou otázkou. A tak tomu bylo. Vylosovali jsme si otázky a pak učitel si došel pro kafe do automatu:oD Trvalo mu to asi 15minut;o) Chtěla jsem to mít rychle za sebou, šla jsem na vlastní popravu dobrovolně. Naši konverzaci ohodnotil jako velmi dobrou a já chtěla skákat ke stropu:o)) Na obláčku euforie jsem opustila ústav:o) Včera jsem absolvovala test z provozního managementu. Trochu jsem to podcenila. Takže se modlím, abych nemusela příští týden na opravný termín. To bych fakt nebyla šťastná...

A u všech třech ústních zkoušek jsem měla profesory, ale to není hlavní pointa. Výstřihu jsem se vyhnula - spoléhám na mozek:o) Ale všichni se podivovali mému příjmení a s vážnou tváří se mě ptali, zda se opravdu takhle jmenuji?! Že to v životě neslyšeli. Bodejť by ne, když jsme jediní v republice:oDDD A fakt jsem si kvůli zkouškám neměnila příjmení, abych zapůsobila:oDD

Goyovy přízraky

8. ledna 2009 v 21:33 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...

Tenhle film natočil Miloš Forman, ke kterému chovám úctu, a chtěla jsem ho konečně vidět. Je to spíš chmurný film. Věděla jsem, že Natalia Portman zde hraje dvojroli a byla jsem na to zvědavá. Myslela jsem, že malíř Goya bude trpět halucinacemi, šlo však o to, že ztratil sluch. Jinak si ty "přízraky" v názvu nedokážu vysvětlit. Děj se odehrává ve Francii na přelomu 18. a 19. století, proto je tam zmínka o Napoleonovi, který dějem značně zahýbe, i když se tam přímo neobjeví. Zaujalo mě, tedy ne přímo líbilo, že církevní otec Lorenzo, jedna z hlavních postav, je odsouzen, pak se vrátí jako osvoboditel a pak je opět odsouzen, už jednou provždy. Přešel na jinou stranu. A Goya jen přihlížel těm hrozným událostem - inkvizici, vpád Napoleonova vojska, zjištění, že kněz porušil celibát - byl svědkem, prostředníkem děje. Takový tmel, aby spolu ty postavy měly co dočinění. Nebýt jej nesetkala by se Natalia Portman s knězem, nebýt jej, nesetkala by se s ním po letech. Kažodpádně film měl děj a pro mě i celkem spád. Nevědět, že režisérem byl Forman, vůbec bych to nepoznala. Protože české filmy jsou tak nějak jiné. Hezky české.



P.S.: Herec, který hrál Goyu, hrál také v Mamma Mia jednoho z adeptů na tatínka ;o)

Vánoce nevánoce a Silvestr

8. ledna 2009 v 11:55 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Nějak jsem pozapomněla shrnout Vánoce a Silvestr a rok 2008......

Letošním Vánocům něco chybělo. Alespoň z mého pohledu. Snad ta krásná vánoční nálada, sníh, koledy jsme pozapomněli pustit a nebo že moje myšlení stále směřovalo k následujícím zkouškám. Domácí Ježuch mi moc překvapení nenadělil, za zmínku stojí parádní bolerko, které bohužel není na zapínání a přes můj hrudník se neudrží:oD Angličtina od pana Grubera, to je zajímavá věc, snad se k tomu někdy dokopu. Nadílka od babičky bylo překvapení nad překvapení. Dostala jsem keramickou zapékací mísu, to je pro mě znamení, že už jsem považována za jakous takous hospodyňku a kuchařku. Toho si velmi cením, dík babi:o) Ale nejkrásnější Ježíšek mě teprv čekal v Praze. Co berušek mi přibylo do sbírky! Samé překvapení! Berušky byly všude - gumička, hrníček, povlečení, polštářek, magnet, věšáček. Originální a jediná kolekce na světě od No Name - potvrzení pravdy, že ručně vyrobený dárek potěší víc než koupený a že má větší váhu - Zbyněk mi vytvořel tuhle unikátní sbírku mojí nejoblíbenější skupiny a to mě opravdu dostalo na kolena, pomyslně i doopravdy:o)) Dostala jsem taky nějakou hygienu a knížku o písmu - grafologie. Takže pozor, teď poznám, jaký kdo je podle písma:o) 2Gb karta na muziku do telefonu je taky super dárek, teď mi podstatnou část zabírá No Name:o)))Obdařil mě i brácha Zbyňka, což mě překvapilo mile:o) Řasenka a tužka na oči svědčí o tom, že i chlapi naslouchají a něco málo tuší o kosmetice:o)

Silvestr jsme strávili v Praze doma, sami. Myslím, že to byl zatím můj nejhezčí konec roku. Adiemus bude teď navždy pro mě znamenat něco víc. Romantika, svíčky, film a jen my dva. Vypila jsem i šampanské, které jinak nemusím. Jen ty estrády v televizi stály za nic....

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Strávila jsem ho učením, vařením, hraním her, v přítomnosti Zbyňka, vzpomínáním na kamarády a na víc si už nepamatuju:o)

Rok 2008 byl ten nejúspěšnější rok v mém dosavadním životě. Odmaturovala jsem, jak nejlépe bylo možné. Dostala jsem se na školu do Prahy. Jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala sama pronést proslov na svém maturitním plese před plným sálem.
Vztah - stále jsem šťastně zadaná s tím skvělým klukem Zbyňkem(doufám, že tuhle větu budu moci napsat i v příštím roce):o))
Zážitky - koncert No Name; návštěva Bratislavy a Budapešti; seznámení se skvělými lidmi v nové škole; že jsem našla báječnou kamarádku Magdu, která je zároveň moje spolubydla; poznání tety Evy a strejdy Pepy.
Prozření - bydlením na koleji jsem zjistila, že dokážu být úplně nezávislá na rodičích(kromě financí samozřejmě) a zodpovědná sama za sebe, proto bych se už nebála osamostatnit. Chození na brigádu mi přináší uspokojení, že si dokážu vydělat peníze a rodiče mi nemusí vše platit. Prostě cítím, že za tento rok jsem dosáhla jisté úrovně. Asi už jsem fakt v některých ohledech dospěla( což nemá vliv na to, že jsem pořád praštěné, zbrklé, stále se smějící stvoření:o))