Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Únor 2009

Ve škole a za školou

26. února 2009 v 15:55 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Už mám za sebou druhý týden letního semestru a nějak mě to nebaví. Moje milá a nejúžasnější spolubydlící chodí do školy jen na pět hodin - zatahuje asi 4 přednášky, protože jí nic nepřínášejí. Já zatahuju informatiku, ale stejně chodím na 10 hodin do školy. Třeba přednášku z matiky si netroufám vynechat. I kdybych měla horečku, asi bych na ní šla, protože za jednu přednášku popíšu 3 A4 a opisovat by se mi to nechtělo. Dobrovolně jsem si zvolila předmět účetnictví a připadá mi to úplně primitivní. Bere se to od základů, takže můžu machrovat:o) Na anglinu bych nemusela chodit, ale to mě zrovna baví. Ta externistka zvolila relativně zábavnou formu výuky, což v devět ráno jen prospívá. Na všech cvičeních bohužel kontrolují prezenci, takže se moc neuleju. Jinak mám pondělí a pátek úplně volno, v úterý mě čeká jen němčina a management(100% prášek na spaní). A přihlásila jsem se zájmově na taiči. Po celém týdnu jsou ty pomalé pohyby balzámem na uhnanou a uspěchanou duši. Zítra jedu domů a večer jdu na ples obchodky. Bude se plesat:o) Mějte se famfárově.

Moje malé zimní prázdniny

26. února 2009 v 15:47 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Minulý víkend jsem neměla nic konkrétního v plánu a tak jsem se spontánně rozhodla navštívit babi a dědu. Oni bydlí na severu, takže když Liberec hlásil kalamitní stav, u nich to nebylo jiné. V pátek po poledni jsem k nim dorazila a začal ten parádní servis, pohoda a klid. Nacpala jsem se vynikajícím pozdním obědem a pustila jsem babi Mamma Miu! Trochu mě zlobilo jejich nové dvd, ale vyhrála jsem. Večer jsme koukali na Uvolněte se, prosím. Nejlepším hostem byl 97- letý děda. A stále myslí na ženský, nezbeda jeden:o))) Na Tudorovce si udělám čas jindy, docela mě zaujaly, ale já už seriály radši v originále s titulkama. V sobotu jsem vstávala už v deset:o) Hned po snídani jsem oblékla babiččiny kalhoty( babi je asi jen o 3 kila těžší než já:oD), babiččinu bundu a kozačky a vyrazila na zahradu, kde bylo po kolena sněhu. Jsem ráda, že nasněžilo teď, když je v Liberci Mistrovství, alespoň nehrozí ostuda z hlediska počasí. Postavila jsem si sněhuláka a Bosan(vlčák) mi ho hned označkoval!!!K obědu byly servírovány bramboráky. Odpoledne se mi už ven nechtělo, pořád sněžilo. Babička náhodou kvůli křížovce vytáhla ruský slovník. A to byl ten zásadní první krok. Za půl hodiny jsem uměla azbuku a začala si koktavě číst v dětské učebnici. Neopustilo mě to ani v neděli, kdy jsem byla už ve 2/3 učebnice. Obrázky mi hodně pomáhaly. Ale ty přízvuky a výjimky. Babi se mě snažila opravovat, ale za dva dny se rodilou Ruskou nestanu;o) Jsem nadšená, že jsem se konečně rozhoupala. Přibližuju se svému snu - umět alespoň 3 jazyky plynule. Další adept je španělština. V neděli jsem zase na hodku vyběhla na zahradu a postavila si iglů:oD I trpaslík by měl problém... A Bosan se zase divil, co jsem to vytvořila. Odpoledne jsem se zase věnovala ruštině a taky četbě. V pondělí mi ale miniprázdninky skončily. Na hodinku jsem se zastavila doma a v půl třetí už jsem cestovala směr Praha. Večer jsem měla školení na eventuální brigádku, bůhví jak to ještě bude. A večer totál vyčerpaná jsem skončila své putování u Zbyňka:o) Taková třešnička na dortíku po náročném dni.

Zimní fotografie....

Únorový pátek 13.

13. února 2009 v 22:57 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Protože bude ještě v březnu, víte. A to proto, že února je 28 dní, což jsou 4 týdny. Tak aby někteří byli psychicky připraveni na další nápor neštěstí a smůly. Na což já nevěřím. I když Zbyněk rozbil talíř - ale střepy přinášejí štěstí. Celkově jsem zažila dneska fajn den. V posteli s knížkou do 11, pak Zbyněk odjel koupit něco do pc(protože se nám zase rozbil nějak), pustila jsem si Řím, už asi pátý díl. Ve dvě jsem jela za tetkou vrátit jí cestovní tašku a chtěla jsem stůj co stůj navštívit oblíbený second-hand. Z původní hodiny času se vyklubala slabá půlhodina, takže jsem měla naspěch. Do kabinky jsem táhla asi sedm kousků, které se staly vyvolenými mezi těmi všemi parádními věcmi. A hlavně platí akce vše za 50%!!! Odpoledne jsme uskutečnili hromadnou procházku - mamka, Zbyněk a světe zboř se, i ségra. Našla jsem páku, jak ji dostat aspoň jednou za čas z baráku. A to pejsci. Můj liný kamarád nerad venčí své pejsky, což mě neva, tak jsem se dobrovolně nabídla. Jeho pohled vyjadřoval mé holé šílenství - dobrovolně venčit cizí psy:oD Malá Terezka a černá labradorka Adélka jsou úžasné. Příště je vyfotím;o) Aportovaly a pořád běhaly sem a tam, celé šťastné, že jsou venku. Dále jsou mé dnešní úlovky a nejen ze sekáče:o)

Blíží se Valentýn

11. února 2009 v 9:59 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Máte už nakoupené dárky nebo připravené překvapení pro svou spřízněnou dušičku? Já jsem zastáncem názoru, že lidé na sebe mají být milí po celou dobu vztahu, ne aby jeden den v roce vztah zažil explozi krásných pocitů, projevů lásky a náklonnosti. My dva jsme na sebe na Valentýna ještě trošku milejší než normálně:o) Letos jsme si řekli bez dárečků. Ale chtěla bych, abychom spolu zkusili vyrobit ruční papír. Proč si něco dávat, můžeme spolu něco vyrobit:o) Třeba přáníčko jeden pro druhého;o) A pak budeme vzpomínat, jak jsme se pachtili s nějakou hnusnou papírovou kaší. Bude z toho třeba další historka do zásoby....

Nevinná a vinná tvář našeho kočičáka

10. února 2009 v 21:34 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Jeví se vám jako přítulný kocourek? Zdání klame. V Praze mi přítomnost zvířete chybí, ale stačí pár desítek vteřin doma ve společnosti našeho "miláčka" a už se klidím z dohledu....Bohužel si nedělám legraci. Největší ras je na něj táta, ale k němu kocour skočí i na klín, přede mu a s důvěrou navodí program spánek. Já se ségrou, kterému podáme i sousto granulí, se dočkáváme neúcty. Cituji sestru:" Je to malej neurotickej satan. Pro něj je nejlepší kopnutí do hlavy!" Samozřejmě toho není nikdo z nás schopen, ale někdy je to fakt neúnosný....

Od čočkového rekordu až ke fotomodelu kocourovi

10. února 2009 v 21:22 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Dneska jsem trhla rekord v nošení kontaktních čoček. Za odměnu jsem si je pořídila po zkouškách. Nejsem na ně zvyklá jako ségra, ta je může nosit klidně celý den(třeba 14 hodin), ale mě přítomnost čoček po 5 hodinách už vadí. Mrknutí mi způsobuje zamlžení a špatně se mi čte. Ale dneska jsem to vydržela 10hodin, ani nevím jak:o) Aby radosti nebylo příliš, nemůžu najít ten roztok:o/ Ale ségra má, takže pro tuto chvíli v pohodě. Dočetla jsem druhý díl Artemise Fowla. Zítra začnu třetí. A objevila jsem nádhernou knihu Nejkrásnější místa světa. Informací a nádherných fotek mraky, ale mrzí mě, že si to stejně nebudu pamatovat:o/ Och jak bych si chtěla všechno, co přečtu pamatovat, abych se mohla podělit s ostatními. Ale tak to nefunguje. Včera tady u nás na severu bylo krásně, svítilo sluníčko,azurové nebe, teplota těsně nad nulou, tak jsem si řekla, že nebudu hnít doma a odpoledne jsem vylezla ven. Udělala jsem kocourovi falešnou myš - leták Elektra na provázku a sranda byla, kvalita fotek je no taková....

Ukázkové foto před akcí..... Dále už pro dobrodružnější povahy:o)

Zase jednou doma a ta krize

9. února 2009 v 10:48 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Po týdnu stráveném v Praze, jsem včera přijela zase dom. Čekali mě radostné tváře a upřímné náruče......No jasně, leda tak v pohádce. Ale jinak to byl příjezd, který řadím mezi milé. Ten týden v Praze byl vysloveně prázdninový. Vstávání před 10h dopoledne nepřicházelo v úvahu a do postele jsem taky zalézala okolo půlnoci. Za ten týden jsem strávila mnoho hodin hraním Sims 2, nebojím se říct, asi jsem závislák. Mám rodinu a tatínek je ufoun a já chci i ufounský dítě, ale pořád se mi to nedaří.... Ups ....A Zbyněk mi neřekl, že hraju už 3 hodiny a ať ho laskavě pustím, takže akorát moji mánii nevědomě podporoval:oD Taky jsem si nechala dělat melír od holky Zbyňka bráchy, ale jelikož jsem chtěla tenký pramínky, není to vůbec poznat:o/ A šla jsem tam proto, že cena měla být do 150kč, ale konečná suma činila 330kč - jako normální melír. Ještě že jsem dostala už penízky na únor, tak jsem to zatáhla z toho. A byla jsem v Ikei poohlédnout se po nočním stolku, ale s neúspěchem. V úterý jsem byla ještě v práci, ale pak už nebylo co dělat. A když jsem měla to správný válecí volno, dočetla jsem knížku Doktoři od Erich Segala. Kdo má rád romány a už neví co číst, tak tohle je na odpočinek jako dělané, jen trochu termínů a podrobností z oboru:o) A včera jsem přečetla celý první díl Artemise Fowla. Je to jako zlý Harry Potter. Nedisponuje magickou mocí, ale existuje podzemní svět se skřítky,vílami a elfy, který on objevil a chce jejich sílu a bohatství. Dnes mám připravený druhý díl:o) Ale venku je tak krásně, že asi protáhnu paty do naše velkominiměsta a půjdu za kamarádem...A s tou krizí mě to začíná štvát, protože nabídek brigád je asi o 50% míň než loni. A ty lidi jsou neslušní, že neodepíšou "Promiň, nehodíš se nám!" Takže to volno mám nedobrovolně, ale aspoň si pěkně čtu.
Přeji všem krásný den:o)

P.S.: V pondělí 2.2. se tu bylo podívat 95 lidí! To abych sem přidávala víc článků, ať je co číst:o) A těší mě, že už to bylo tak blízko 100 člověků za den;o)

Faunův labyrint (2006)

5. února 2009 v 18:55 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...
Jen tak ve zkratce - včera jsme vybrali jako večerní film Faunův labyrint. Nebuďte jako já a aspoň si předem na čsfd.cz přečtěte, o čem ten film je (na hodnocení bych nekoukala). Já jsem se domnívala, že jde o fantasy drsnější příběh a s tím jsem na to začala koukat. Ale když tam po 20minutách už mluvili o povstalcích a střílelo se, začalo mi to být divný. Prostě jsem měla úplně jinou náladu na film, než jaký mi Faunův labyrint poskytl. Takže vystřelování mozků z hlav a mučení mi zrovna dobře nedělalo. Do 3/4 filmu jsem si myslela, že se jedná hlavně o tu holčičku a ten její podzemní svět. A pak hurá prozření, že tedy jde hlavně španělskou občanskou válku. Kdybych do toho filmu šla s tímhle vědomím, hned by se mi na to koukalo jinak. Ale zpětně říkám, rozhodně to nepatří do béčkových filmů! Dost realisticky tam byly zachyceny kruté krvavé scény (když si ten kapitán sám zašíval rozříznutý koutek u úst; mučený partizán). Té holčičky mi bylo opravdu líto a nejhorší je, když si uvědomím, že takhle nějak to opravdu probíhalo! Po takových filmech děkuju osudu, že existuju v téhle "mírové" době.

Truman show (1998)

3. února 2009 v 10:54 | Elisabeth |  Shlédnuto mým "bystrozrakem"...

Žádná novinka letošního roku, ale stojí za to. Jim Carrey exceluje v tomhle filmu, prostě dokázal, že umí víc než se jen ksichtit. Hlavní pointou je, že Truman od narození žije v obrovském filmovém ateliéru a jeho "normální" život sledují miliony lidí po celém světě. Fakt doporučuju, myšlenka filmu je naprosto originální, unikátní. Jak postupně zjišťuje, že na jeho městečku není něco v pořádku... Jeho následné odhodlání opustit ten falešný domov, fakt bomba, nejde jinak než mu fandit. Není to žádný béčkový film na sobotní odpoledne, ale zaslouží si sobotní, pytel chipsů a plnou pozornost diváka:o)

Jak jde život

3. února 2009 v 10:45 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Psáno minulé úterý 27.1.

Od minulé středy si užívám zasloužené volno po vypráskaných zkouškách (stále nevím výsledek z posledního testu). To volno ovšem trávím v práci. Asi si ťukáte na hlavu, ale asi bych nedokázala přetrpět 3 týdny nic nedělání, radši to strávím vyděláváním penízků, které si ušetřím na letní plány:o)) Zbyněk mi konečně ukázal jednoho ze svých mála kamarádů a to v super hospodě se super barmanem. Vypadá jak Izer a ksichty dělá kdykoliv, když si člověk objedná něco jiného než velký pivo. Tudíž se mračil při moji cole s rumem, česnečce a malém pivu:oDD Fakt řízek. Kdyby byli všichni barmani takoví:o)

Víkend jsem doslova proválela až na sobotní odpolední výlet po Praze. Konečně jsme se vydali na Karlův most, viděla jsem Čertovo kolo,pak Nerudovkou na Pražský hrad. Nervozní foto s panem hradním vojákem:o) Obdiv k chrámu svatého Víta, bohužel bylo zavřeno:o( Ve Zlaté uličce jsme šli zadarmo, hrozně roztomilá jsou ta malá okýnka. Daliborka byla zavřená, což je škoda. Hladomorna je dost zajímavá. Jelikož jsem si dost neinteligentně vzala svoje nový botky na podpatku(jiný jsem s sebou ani neměla), tak pro mě ty "kočičí hlavy"V neděli jsem udělala bleskovou návštěvu rodného hnízda, to znamená, že jsem v devět večer přijela domů a ráno v půl osmý jela k doktorovi a pak zase do Prahy:o) Mamka nebyla nadšená, ale co naplat, Elinka chce penízky. Teď jsem zase v práci, ale vypadá to, že jsem moc akční a nadprůměrně výkonný brigádník, protože práce pro mě asi došla.... Ach jo, snad to nebude nucené volno...