Život je krátký na to, aby byl ještě malý.

Červenec 2009

Libra oslabuje, pracovni nadseni stoupa

29. července 2009 v 13:19 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Ukazalo se, ze strategie psat jeden clanek za mesic opravdu nesvedci navstevnosti a celkovemu chodu blogu. Pokusim se to napravit. Od posledniho clanku se neco malo zmenilo, jednak se nam uz v Anglii zije mnohem lepe, pracovani nadseni stouplo z minus tisice stupnu nad bod mrazu. Nasli jsme si par kamaradu, a porad je co probirat. Taky jsme shledli par filmu, kterym venuji samotne clanky. Mozna si nekdo rika, proc obetovat cele leto drine a lopote v cizine, ale kdyz mam svuj sen, ktery vyzaduje penize, jez bych nikdy nezadala po rodicich, tak mi to za to stoji. Bohuzel diky hospodarske krizi a osklivemu pocasi jsou male objednavky, tudiz malo prace a odpracovanych hodin. A ke vsemu libra se neprijemne pohybuje pod tricetikorunovou hranici, coz pro nas nesvedci nic dobreho. Spis to znaci, ze si domu dovezu jeste mene money. Uz mame za sebou pulku planovane doby, kterou jsme tu chteli stravit, uz jen doklepat tu druhou:) Chtela jsem clanek zpestrit fotkami, ale bohuzel se mi nezobrazuje panel nastroju. Mejte se pekne a letne s usmevem.

V dvojdomečku v ušmudlané čtvrti, ve fabrice na saláti, to se nám to hoví

7. července 2009 v 17:18 | Elisabeth |  Nevšední zážitky z mého všedního života
Help, I need somebody. To zpívají Beatles a my to tajně zpíváme taky. Máme za sebou už dva týdny práce v Salats to go. Vtipný název, ale ne už práce uvnitř fabriky. První pracovní den - pondělí nás pěkně proplesknul a vyvedl z naivní snové pohádky do kruté a studené reality. Náplň práce - házení pytlíků s omáčkou do dávkovacího stroje na salát v části továrny "High care" - kde se dělá už s umytým a nakrájeným salátem. Každé dvě vteřiny klapl stroj a vydávil určité množství salátu a k tomu můj sáček s omáčkou. Fakt magořina. Hlavně to vymejvalo mozek ještě vic než tupé civění do zdi v čekárně u zubařky. Navíc se u toho sedí a ty dva stupně Celsia kolem opravdu nezahřejí. Promrzli jsme parádně. Ani půlhodinová pauza a čokoláda z automatu nepomohly. "Naštěstí" se skončilo o dvě hodiny dřív, pracovalo se jen od 16.00 - 2.00. Byli jsme vděční. Další den se to opakovalo. A my si byli jistí, že do týdne odjedeme domů. Ta zima byla příšerná. Když se člověk hýbe, chodí, nosí něco, tak se to dá přežít, ale pohyb předloktí nezahřeje celé tělo. Naštěstí jako nováčky nás používali, kde bylo třeba. Třetí den už jsme jeli na férovku 12tihodinovou šichtu(18.00-6.00) Tentokrát jsem měla vybírat špatné lístky salátu ze směsi jedoucí po pásu. To se dalo. Tepleji mi bylo, ale jedoucí salát mi unavoval oči. Celý týden se mi zdálo o jezdícím salátu;) Ve čtvrtek jsem krájela cibuli asi 8hodin. Nebyla agresivní, takže mě oči pálily jen prvních pár minut. Zbyněk byl na cuttingu, to je úplně první část, kde se pracuje se salátem. Odstraní se špatné vrchní listy a tvrdý střed, popřípadě se salát podle instrukcí rozkrajuje. Z cibule se mi udělal krásný mozol na ukazováčku. Kdybyste viděli ty nože.....Hojil se mi přes týden, kupodivu, když jsem pořád krájela.

Ještě vám nastíním náš časový plán dne. 12 hodin v práci, hodina cesty do práce a další hodina z práce. 6-8 hodin spánku podle únavy. To jsme na zaplněných 20-22h. Takže na hygienu, nákupy a vaření zbývá cca 3 hodky. A takhle už žijeme třetí týden. První věc, kterou jsem si zapamatovala v práci, jsou breaktime - pauzy. Za celou šichtu je jedna půlhodinová a dvě 15-minutové. Docela málo. Jinak člověk pořád stojí. Celý druhý týden už jsem na cuttingu se Zbynkem. Krásných 6 stupnů a dá se povídat se spolukrájejícími:) Už jsem si našla pár kamarádek. Je tam dost Poláků, Slováků a všechny je spojuje relativně slušný výdělek. Na některých je vidět, že rozumu moc nepobrali a že krájení salátu jim vyhovuje. Pro mě je to tvrdá zkušenost a motivace, že takhle skončit nechci.

A poznávání anglické kultury? Nezbývá nám na to vůbec čas. Liverpoolský dialekt je oříšek, který nerozlouskneme.Centrum jsme navštívili dvakrát. Jen co si prohlédneme z jedoucího auta nebo vidíme v domácnosti - dva kohoutky na teplou a studenou vodu, plovoucí podlaha přibitý hřebíky, okna jen na větračku a mohla bych pokračovat. Zkrátka a dobře těšíme se domů, do Čech.